Když mě zooložka Správy NP Šumava, Dr. Elisa Belotti, oslovila s prosbou, zda bych mohla požádat děti o pomoc s vymyšlením jména pro samce rysa, vůbec jsem netušila, jak krásný příběh z toho vznikne.
Tenhle rys se narodil v roce 2023 v okolí Hartmanic. Jeho maminkou je rysice Surya a právě tady u nás, v srdci Šumavy, začal jeho životní příběh. Dnes už se ale toulá daleko od domova – až v německém Zwieselu v Bavorském lese.
A protože každý správný příběh potřebuje jméno, obrátila jsem se na děti ze ZŠ Hartmanice.
Děti se toho ujaly s obrovským nadšením. Vymýšlely nejrůznější jména – některá byla veselá, jiná odvážná, některá něžná i divoká zároveň. Pak přišlo hlasování. A vítěz byl jasný.
OČKO
Právě tak se dnes rys jmenuje.
Nedávno jsem za žáky přišla do školy a společně jsme si vyprávěli skutečný příběh Očka, který zpracovala Elisa Belotti. Povídali jsme si o jeho mamince Suryi, o tom, jak rysí mláďata vyrůstají, učí se lovit a jak jednou musí opustit domov a vydat se úplně sama hledat vlastní teritorium.
A právě to Očko udělal.
Narodil se u Hartmanic, nějaký čas vyrůstal pod ochranou své matky… a pak se vydal na dlouhou cestu napříč Šumavou až do Bavorského lesa. Díky fotopastem dnes víme, že se dostal až do okolí Zwieselu.
Když jsem dětem vyprávěla, že mladý rys musí odejít od maminky a hledat si nový domov úplně sám, zeptala jsem se jich:
„Jak byste se zachovaly vy, kdybyste musely opustit rodiče a vydat se samy do neznáma?“
Ve třídě bylo najednou krásné ticho. Takové to ticho, kdy víte, že děti opravdu poslouchají a přemýšlejí.
A pak přišla spousta otázek:
Kolik váží malé rysíče? Jak rychle rys běží? Kolika let se dožívá? Přede a mňouká jako domácí kočka?
Bylo nádherné sledovat jejich zvědavost, nadšení i opravdový zájem o přírodu kolem nás. Připojily se i paní učitelky a celé setkání mělo neopakovatelnou atmosféru.
Dr. Elisa Belotti dětem slíbila, že je brzy osobně navštíví a pokusí se odpovědět na všechny jejich zvídavé otázky.
Děkuji ZŠ Hartmanice za celoroční spolupráci, dětem za jejich fantazii a nadšení – a Očkovi přeji, aby jeho cesta šumavskými a bavorskými lesy byla bezpečná.
Protože právě takové příběhy nám připomínají, že divoká příroda není něco vzdáleného. Je tady s námi. A někdy jí stačí dát jen jméno, aby nám přirostla k srdci.
Marie Valdmanová
Fotogalerie: https://www.rajce.idnes.cz/valdycojc/album/rys-ocko-2026
