V sobotu 14. února 2026 se v Hlavňovicích na Klatovsku uskutečnil odborný seminář s diskuzí zaměřený na prostorovou aktivitu jelení a černé zvěře. Akci uspořádaly myslivecké spolky Mokrosuky, Velhartice a Hlavňovice, které tak opět nabídly veřejnosti možnost seznámit se s aktuálními poznatky mysliveckého výzkumu i praxe.
Seminář byl zahájen v hostinci U Jelena slavnostním troubením v podání Ing. Jana Suka a Ing. Milana Suka, Ph.D. Následně Ing. Tomáš Noha přivítal všechny přítomné a představil přednášejícího – doc. Ing. Miloše Ježka, Ph.D., vedoucího Katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze.
Pořádající spolky tímto setkáním navázaly na tradici odborných přednášek, které si v regionu získaly pevné místo. V loňském roce se posluchači věnovali problematice hospodaření se srnčí a jelení zvěří pod vedením Dr. Miroslava Vodňanského, předloni pak semináři o daňčí zvěři s Jindřichem Vostárkem. I letošní téma potvrdilo, že o odbornou mysliveckou problematiku je mezi myslivci stále velký zájem.
Semináře se zúčastnilo 180 posluchačů z 61 honiteb, převážně z Plzeňského kraje, nechyběli však ani zájemci z větších vzdáleností, včetně Brna. Potěšující byla rovněž účast adeptů na zkoušky z myslivosti i mladé nastupující generace. Finanční výtěžek z dobrovolného vstupného byl věnován Dětskému domovu v Kašperských Horách.
Jelení zvěř
Studie pohybu jelení zvěře ukazují, že laně i jeleni mají výrazně stabilní a předvídatelné prostorové chování. Dlouhodobé sledování pomocí značení a telemetrie potvrzuje existenci tzv. domovských okrsků – území, kde se zvěř pohybuje, vyhledává potravu a odpočívá. Tyto okrsky bývají relativně malé, zpravidla o rozloze několika kilometrů čtverečních, a zvěř se jich dlouhodobě drží.
Výzkum také prokázal, že při přesunech mezi přezimovacími oblastmi a letními pastvinami zvěř využívá stále stejné trasy. Například sledovaná laň Liduška pravidelně v květnu migrovala z Knížecích Plání na česko-bavorské pomezí pod Luzný. Přechod trval obvykle dva až tři dny a opakoval se každoročně. Pokud však nahoře ještě nebyla zelená tráva, laň se během noci vrátila ke krmelci, kde zůstala přibližně dva týdny, než se znovu vydala zkontrolovat podmínky na hřebeni.
Podobnou věrnost stanovištím vykazoval i jelen Vincek, který byl sledován od roku 2005 jako tříletý až do svého úhynu v roce 2019. Zimu trávil pravidelně v přezimovací obůrce Paště v údolí řeky Křemelné a na jaře se po jejím otevření přesouval za hraniční hřeben na území Bavorska. Vyhledával zejména oblasti dnešního bezzásahového území obou národních parků, kde nacházel klid. Podle prvního nalezeného páru byl typickým průběrným šesterákem. Od roku 2009 byl bodově hodnocen (2009 – 158,50 b. CIC; 2010 – 172,31 b.; 2011 – 181,11 b.; 2012 – 189,30 b.; 2013 – 190,15 b.; 2014 – 189,49 b.; 2015 – 191,31 b.; v roce 2016 měl nejsilnější paroží – 196,88 b., průměrná délka lodyh 98,9 cm, obvody růží 28,9 cm; 2017 – 187,31 b.; 2018 – 184,38 b.; 2019 – 170,69 b.).
Pozorování dále ukazují, že ani přítomnost vlků či lovecký tlak zpravidla nemění zásadně prostorové návyky zvěře. Ta si zachovává svá území, využívá osvědčené úkryty a případně se vyhýbá otevřeným plochám, pokud je na nich vysoký lovecký tlak.
Průzkumy ukázaly, že zvěř je nejvíce rušena přes den na jaře při sběru shozů. V lokalitách s častým pohybem lidí lze pozorovat zvýšenou opatrnost a někdy i dočasné odchýlení od běžných tras.
Celkově lze říct, že jelení zvěř má výrazně konzervativní prostorové chování. Přesuny na delší vzdálenosti jsou spíše výjimkou; většina jedinců zůstává po celý život v relativně omezeném prostoru o rozloze přibližně 1 000 až 2 000 hektarů, což odpovídá velikosti běžných honiteb.
Tato stabilita souvisí nejen s individuální zkušeností, ale i s předáváním znalostí mezi generacemi. Vedoucí laně udržují řád ve stádě a přispívají k zachování tradičních tras i stanovišť.
Černá zvěř
Dlouhodobé sledování divokých prasat pomocí telemetrických obojků přineslo zajímavé poznatky, které v mnoha ohledech korigují zažité představy o chování této zvěře. Výzkum probíhal v několika lokalitách a zaměřoval se především na prostorové chování prasat a jejich reakce na naháňky.
Jedním z nejvýraznějších zjištění je skutečnost, že divoká prasata se většinou pohybují na relativně malém území. Průměrná velikost domovského okrsku se pohybuje zhruba mezi 1 500 a 2 000 hektary. Většina jedinců zůstává po celý rok v rámci své honitby nebo v její bezprostřední blízkosti. Často zmiňovaná představa, že divočáci pravidelně migrují na desítky kilometrů, se v praxi potvrdila pouze výjimečně. Dlouhé přesuny byly zaznamenány jen u malého počtu kusů a šlo spíše o ojedinělé situace než o běžné chování populace.
Denní pohyb prasat je rovněž poměrně omezený. Za normálních podmínek se vzdálenosti, které jedinci během dne urazí, pohybují v řádu několika kilometrů. Výraznější změny nastávají především v období naháněk. Právě reakce na ně byla dalším důležitým tématem výzkumu.
Ukázalo se, že naháňky mají na prasata především krátkodobý efekt. V průběhu lovu dochází ke zvýšení aktivity a únikovému chování, kdy zvěř opouští leče. Průměrná vzdálenost úniku se však pohybuje pouze kolem jednoho až dvou kilometrů. Extrémní útěky na desítky kilometrů byly zaznamenány jen výjimečně. Ještě důležitější je následné chování – většina prasat se vrací zpět do původního prostoru zpravidla během 24 až 30 hodin. Naháňka tedy obvykle nevede k trvalému opuštění území.
Zajímavým poznatkem je vliv zkušenosti na chování jednotlivých kusů. Prasata, která opakovaně zažila naháňky, vykazovala odlišné reakce – reagovala rychleji, častěji volila únik ven z leče a často využívala stejná útočiště. Vzniká tak zjevně naučené chování založené na zkušenosti a paměti prostoru. Typickým příkladem byla sledovaná bachyně Máňa, která při každé naháňce volila totožnou strategii: přesun na stejné úkrytové místo a následný návrat na původní stanoviště ke krmelišti.
Výzkum zároveň ukázal, že prostorová věrnost je u divokých prasat velmi silná. Zvěř si pamatuje bezpečná místa, pravidelně využívá stejné části území a její pohyb má dlouhodobě stabilní charakter.
Závěrem lze říci, že seminář přinesl posluchačům řadu cenných poznatků o skutečném chování jelení a černé zvěře v krajině. Diskuze, která po přednášce následovala, potvrdila, že propojení vědeckého výzkumu s praktickými zkušenostmi myslivců má pro každodenní mysliveckou praxi mimořádný význam.
Poděkování patří pořádajícím mysliveckým spolkům za zajištění další velmi podnětné odborné akce, stejně jako obsluhujícímu personálu hostince U Jelena, který pro účastníky připravil příjemné zázemí i zvěřinové speciality.
Seminář tak nebyl pouze odbornou akcí, ale i příležitostí k přátelskému setkání myslivců.
Fotogalerie:
